Přestěhovali jsme se s mužem do domu za Prahu, pořídili si psa, vzali se a měli syna. Bum! Všechno ve mně bylo najednou jinak. Milované se stalo nepředstavitelné.

Jezdit denně 3 hodiny tam a zpátky? Vracet se pozdě večer? Celé dny sedět s kolegy v open space kanceláři? Vlastní nápady realizovat pomalu, až po schválení v centrále v zahraničí? Honit se kvůli horkým novinkám, které jsou už na druhý den ráno staré? Na všechno jsem si odpověděla velkým NE, to už ne!

Hledala jsem odpověď na otázku, co mám začít dělat: aby mě to bavilo, bylo to tvořivé a dalo se to dělat z domova. Ze všeho nejlíp mi vyšly weby. Studovala jsem VŠE obor informatika a komunikace, takže se moje předpoklady najednou krásně spojily.

Když bylo synovi 9 měsíců, tak jsem prošla rekvalifikačním kurzem. Naučila jsem se dělat weby poctivě ručně psaným kódem. To už v dnešní době sice není třeba znát, ale náramně se mi to hodí. Dnes tvořím weby pomocí nástroje DIVI, což je zázračný nástroj.

No a pak jsem se už konečně vrhla na tvoření webů. Začátky nebyly snadné, ale teď zpětně úsměvné. Nabízela jsem své služby v okolí, často výměnou za služby či za minimální ceny.

A ono to začalo postupně fungovat. Klienti byli spokojení, řekli to svým známým a už to jelo. Došlo mi, že jsem našla práci snů. Ani bych to nenazývala prací, je to jako když si hraju, skládám nějakou stavebnici. A pak sdílím radost s klienty z hotového díla.

Zlom v mé webové kariéře byla účast v soutěži Cena Sofia oceňující ženy, které rodičovskou dovolenou využily k rozběhnutí projektů s pozitivním dopadem na své okolí.

Vítězství bylo pro mě potvrzením, že jdu správným směrem, získala jsem zajímavé kontakty a přineslo mi i cennou mediální pozornost. Více o mé účasti v soutěži.

Asi po čtyřech letech podnikání dostal manžel pracovní příležitost v Izraeli, takže jsme se i s dětmi na necelé 2 roky přestěhovali do Tel Avivu. A to byl další posun vpřed.

Inspirace zemí s největším počtem startupů na světě, oprášení angličtiny, nemluvě o obrovské energii ze slunce a moře. Vtipné bylo, že většina mých klientů díky online komunikaci ani nepoznala, že jsem byla pryč.

V roce 2021 za mnou přišla moje známá, že se chce ode mě naučit tvořit weby. Scházely jsme se online a já ji vysvětlovala vše krok po kroku. Obě nás to začalo velmi bavit. Učitelkou jsem chtěla být už jako malá.

Pak mi známá řekla, že to přece nemůžu učit jen ji, ať si udělám kurzu. Nejdřív jsem se bránila, ale pak jsem sebrala odvahu a šla jsem do toho. Bylo to jedno z nejlepších životních rozhodnutí.

V září 2025 proběhne už 10. běh mého online kurzu Webařce pod rukou, který má skoro 500 absolventů. A syn, který mě k podnikání přiměl, oslavil 11 let.